8. MEDITACE - TŘÍBENÍ POZORNOSTI

Potřeboval jsem se vyléčit ze zahledění do sebe sama ve snaze stát se „vědomým člověkem". Lékem, který jsem našel, byl súfismus. Súfismus říká: „Jste stvořením Lásky a vaším životním posláním je poznat skutečné rozměry a krásu této Lásky. Nechte se rozpustit v této Lásce, ale přivažte si velblouda, obsluhujte hosty, vařte jídlo, pracujte a zúročujte svou práci." Súfismus pro mě znamenal spojení nezávislosti na myšlenkách a tužbách falešného já na jedné straně a služby a praktického života na straně druhé. Určitým způsobem mě znovu přivedl k pochopení významu ctnosti a hříchu. Hřích je oddělení od Boha; žijeme-li v hříchu, nevidíme Skutečnost. Ctnost vytváří nebe, hřích vytváří peklo, a tyto stavy jsou přítomné tady a teď, stejně jako na onom světě.

Meditace, tedy zaměření pozornosti na jemnější úrovně Bytí, mě provází po celou moji cestu. Není to hlavní náplň mého volného času ani jediný nástroj duchovního rozvoje, ale uznávám ji jako základní princip duchovního života.

Lidské bytosti mají jedinečný dar vědomého vnímání, díky němuž mohou uplatnit svoji skutečnou vůli a tvořivost a poznat zdroj tohoto vnímání, Ducha, z něhož to vše vychází. Obvykle je však vědomé vnímání pohlceno zážitky a pocity, a hlavně naší představou o tom, kdo jsme. Takový život vede většina lidí: naprosto ztotožňují vnímání se všemi událostmi a subjektivními prožitky, které život na zemi nabízí. Naše vědomí se také ztotožňuje s uměle vytvořeným falešným já, běžně nazývaným ego, které je ovládáno protichůdnými tužbami a podmíněnými stavy a reakcemi.

Přestože mnoho lidí v naší společnosti zažilo, jaké to je osvobodit se od takového ztotožňování, jen málo z nich si váží vědomého vnímání natolik, aby se pokusili je probudit v podmínkách každodenního života. Když si člověk začne opravdu vážit toho, že přestal ztotožňovat vědomí se zážitky, znamená to zásadní průlom a v posledních desetiletích se tento krok daří stále většímu počtu lidí. Člověk se na svůj život najednou dívá jinýma očima; pozoruje svoje myšlenky, pocity a skutky a vidí jejich důsledky objektivněji. Uvědomí si, že obyčejný život přináší nevědomé utrpení, a zaujme nový postoj; začne chápat důležitost plného vědomí či bdělé pozornosti. Změní se i životní očekávání: naplnění přichází stále méně často z hmotných požitků a uspokojování ega a více často z vnímání, které se stalo vědomějším. Kvalita života se proměňuje, životní styl a chování se mění a středem pozornosti se stává uvědomování si přítomnosti. Opouštíme některé projevy nevědomého jednání, které nás stojí spoustu sil, a tyto síly raději věnujeme vědomému vnímání.