8. MEDITACE - TŘÍBENÍ POZORNOSTI

JEDNODUCHÝ PŘÍSTUP K MEDITACI

Nejlepší je začít meditovat se zkušeným učitelem, s nímž si rozumíme, ale základní znalosti lze získat i z knih, jako je tato. I lidé, kteří se meditaci věnují na pokročilé úrovni, někdy potřebují připomenout, jak je meditace jednoduchá.

Nejprostší forma meditace vyžaduje dvě věci: tiché a uvolněné tělo a předmět, na který zaměříme pozornost. Tradičních meditačních pozic je celá řada. Já se cítím nejpohodlněji a nejstabilněji v sedu na židli s narovnanou páteří a s dlaněmi na kolenou. Podle mé zkušenosti je pro začátečníky nejvhodnějším předmětem vnímání dechu s mentálním zaměřením na já jako pocit v srdci s každým nádechem a „jsem" jako pocit celé fyzické přítomnosti s každým výdechem. Musím zdůraznit, že se nejedná o já ve smyslu starého známého ega, ale o „jáství" zakořeněné v srdci; dalo by se říci „jáství bez já".

Když se soustředíme na tento proces, dýchání se zklidňuje a vnitřní rozhovor utichá. V tomto stavu tiché bdělosti lze pozorovat proud vědomí. Vnímání, které se v běžném životě zaměřuje ven, přivyká vnitřnímu soustředění. Spíše než na obsah mysli se soustřeďujeme na proces její činnosti. Vnímání se přestává ztotožňovat s obsahem vnější i vnitřní zkušenosti.

Velkou část běžného života strávíme výkladem zkušeností a vytvářením významů. Jinými slovy, místo abychom prostě prožívali nějaký děj, vytváříme si příběhy o tom, co všechno může znamenat. Naše vjemy jsou zkreslené očekáváním, domněnkami, touhou a mnoha dalšími faktory. Během meditace spotřebujeme dost energie na udržení pozornosti a velmi málo nám jí zbývá na výklad a vytváření významů. Čistý účinek meditační praxe je, že snižuje naše nutkání reagovat na podněty a zvyšuje se naše schopnost udržet nerušené vnímání.

Při pokročilejší meditaci se vnímání zjemňuje. Vědomí se přestává zaměřovat na dech, zvuk nebo myšlenku a zaměřuje se na samé Bytí. Vědomí se už nesoustředí na proměnlivé jevy, soustředí se na základní, neměnné jsoucno. Tato podstata vědomí je nám stále bližší. Přestáváme vnímat obraz v zrcadle, vnímáme jen zrcadlo.

Každodenní život stále více vidíme jako odraz v zrcadle, který je ve srovnání se základní neměnnou Skutečností zároveň skutečný i neskutečný. Meditace na této úrovni se odehrává jak v uvolnění, tak v pevném soustředění. Když se předmět vědomého vnímání zjemňuje, zjemňuje se i úsilí.

Vědomí si všímá všeho, co se objeví. Meditaci se můžeme naučit přenést do psychických dějů každodenního života. V této fázi už známe některé své nutkavé potřeby a můžeme je opustit. Nutkavé návyky založené na strachu, touze, potřebnosti a sebestřednosti začínají ztrácet svou sílu. Začíná se rozpouštět totožnost zakořeněná v těchto návycích a objevuje se nové já, jehož podstatou je prosté nereaktivní vědomí. Zažíváme odlišné, méně domýšlivé já.

Vědomí osvobozené od navyklých myšlenek, očekávání, názorů, tužeb a obav dokáže přijímat hlubší vjemy. Z hlubší úrovně mysli začínají do vědomí proudit nové významy. Ve větší míře se mohou objevovat mimosmyslové prožitky. Ať si to uvědomujeme, nebo ne, jsme citlivější k myšlenkám a emocím druhých lidí. Protože nás už neovládají navyklé vzorce myšlení a cítění, dokážeme na druhé lidi reagovat citlivěji a moudřeji. V této fázi nás zaplavuje pochopení hlubokých významů a život získává nový rozměr.

Vnímání můžeme tříbit donekonečna a vést ho k rozpoznávání hodnot. Nejvyšší Skutečnost, kterou se chystáme pochopit a která je vším, co existuje, má určité vlastnosti, jako je mír, soucit, tvořivost, živost, velkorysost, vznešenost, jemnost, moudrost, krása a jednota.

Díky hlubšímu tříbení pozornosti a stále jemnějšímu soustředění se naše falešná totožnost zhroutí. Nosná konstrukce, na které spočívala, je pryč a já se začíná cítit jako jedinečná součást Celku, jako odraz kosmického vědomí.